Péče o nezletilé s mezinárodním prvkem

Při naší advokátní praxi vyvstala potřeba vyjasnit otázku rodičovské zodpovědnosti s mezinárodním prvkem. Tento článek se netýká výživného, nýbrž především práva péče o dítě a práva na styk s dítětem na území států Evropské unie, tedy též v České republice.

Daná právní oblast je nyní upravena Evropským právem, v základu Nařízením Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti ze dne 27.11.2003, jež je na území České republiky závazné a přímo použitelné a to od 1.3.2005.

Péče o nezletilé- ujasnění pojmosloví

K ujasnění pojmů, rodičovskou zodpovědností se dle Nařízení Rady č. 2201/2003 rozumějí veškerá práva a povinnosti fyzické nebo právnické osoby týkající se dítěte nebo jmění dítěte, která jsou jí svěřena rozhodnutím, právními předpisy nebo právně závaznou dohodou.

Pojem rodičovské zodpovědnosti v sobě zahrnuje, dle Nařízení Rady č. 2201/2003 následující instituty:

právo péče o dítě a právo na styk s dítětem; • poručnictví, opatrovnictví a podobné institutů;
určení osoby, orgánu nebo jiného subjektu odpovědného za dítě či jeho jmění nebo pověřeného zastupováním dítěte či napomáháním dítěti a stanovení jejich úkolů;
umístění dítěte do pěstounské rodiny nebo ústavní péče; • opatření k ochraně dítěte spojených se správou, zachováním a nakládáním se jměním dítěte.

Pojem právo na styk s dítětem má být vykládán tak, že zahrnuje zejména právo vzít dítě na omezenou dobu na místo odlišné od místa jeho obvyklého bydliště. Nová pravidla pro právo na styk s dítětem se použijí na jakékoliv právo na styk s dítětem bez ohledu na to, kdo je oprávněnou osobou. Právo na styk s dítětem může být podle vnitrostátního práva přiznáno rodiči, se kterým dítě nebydlí, nebo jiným členům rodiny, jako jsou například prarodičie nebo třetí osoby. Právo na styk s dítětem zahrnuje všechny formy kontaktu mezi dítětem a jinou osobou, včetně například telefonického kontaktu nebo elektronické pošty.

Níže uvedené principy se vztahují na veškerá rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti, nezáleží, zda-li jsou rodiče manželi a zda-li probíhá řízení ve věcech manželských.

Výlučná péče, střídavá péče a péče společná

Rodiče se mohou rozhodnout, že dítě bude střídavě žít s oběma rodiči, nebo pouze s jedním rodičem. V tomto druhém případě má druhý rodič obvykle právo dítě v určitou dobu navštěvovat. Rodiče se mohou na těchto věcech vzájemně dohodnout, popřípadě se mohou obrátit na soud.

Rodič, kterému je výchova dítěte svěřena, mimo jiné rozhoduje o tom, kde bude dítě žít. Soud může svěřit dítě do společné výchovy obou rodičů (společná výchova) nebo do výchovy jednoho z rodičů (výhradní výchova). Pokud je dítě svěřeno do výchovy pouze jednoho z rodičů, má druhý rodič často právo dítě v určitou dobu vidět (právo styku s dítětem a právo dítě navštěvovat).

Vyživovací povinnosti a rodičovská zodpovědnost jsou často projednávány ve stejném soudním řízení. Avšak vyživovací povinnosti nejsou upraveny Nařízením Rady č. 2201/2003. Přesto bude soud příslušný na základě tohoto Nařízení obecně příslušný i k rozhodování o vyživovacích věcech. Nařízení Brusel I umožňuje soudu, který je příslušný zabývat se věcí rodičovské zodpovědnosti, také rozhodnout o výživném v případě, že tato otázka je vedlejší k otázce rodičovské zodpovědnosti. I když by byly tyto dvě otázky projednávány ve stejném řízení, výsledné rozhodnutí by bylo uznáváno a vykonáváno podle různých pravidel.

Příslušnost soudu dle Nařízení Rady 2201/2003 ve věci péče o nezletilé

Obecné pravidlo

Základem pro určení, který soud je příslušný k řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti, je místo obvyklého bydliště dítěte. Je-li tedy obvyklým bydlištěm Česká republika, bude příslušným český soud.

Existují však i pravidla zvláštní

• Zachování příslušnosti podle předchozího obvyklého bydliště dítěte

V případě, že se dítě zákonným způsobem přestěhuje z jednoho členského státu do jiného a získá zde nové obvyklé bydliště, ponechají si soudy členského státu předchozího obvyklého bydliště dítěte příslušnost po dobu tří měsíců po přestěhování, pokud má nositel práva na styk s dítětem nadále obvyklé bydliště v členském státě předchozího obvyklého bydliště dítěte. Nositel se však může účastnit řízení před soudem nového státu obvyklého bydliště a pak se předchozí pravidlo neuplatní.

Soudy členského státu příslušné podle článku 3 předmětného Nařízení Rady rozhodovat o návrhu na rozvod (viz. náš článek Rozvody s mezinárodním prvkem) jsou příslušné rozhodovat o každé věci týkající se rodičovské zodpovědnosti spojené s tímto návrhem v případě,

a) že alespoň jeden z manželů má rodičovskou zodpovědnost k dítěti a

b) manželé a nositelé rodičovské zodpovědnosti v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijali a je to v zájmu dítěte. V tomto odstavci specifikovaná soudní příslušnost končí dle pravidel uvedených v článku 12 předmětného Nařízení.

Soudy členského státu jsou příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v článku 12 odstavci 1 předmětného Nařízení Rady, a to v případě, že

a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodu, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu,a

b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte.

V případě, že dítě má své obvyklé bydliště na území třetího státu, který není smluvní stranou Haagské úmluvy ze dne 19. října 1996, považuje se soudní příslušnost podle tohoto výše uvedených pravidel za příslušnost v zájmu dítěte, zejména pokud se zjistí nemožnost konání řízení v daném třetím státě.

• Příslušnost založená na přítomnosti dítěte

V případě, že nelze zjistit obvyklé bydliště dítěte a nelze určit soudní příslušnost podle výše uvedených pravidel, jsou příslušné soudy členského státu, ve kterém se dítě nachází.

• Zbytková soudní příslušnost

Není-li žádný soud některého členského státu příslušný na základě výše uvedených pravidel, určí se příslušnost v každém členském státě v souladu s právem tohoto státu.

• Postoupení věci k projednání vhodněji umístěnému soudu

Výjimečně mohou soudy členského státu příslušné ve věci, pokud se domnívají, že soud jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah, je vzhledem ke svému umístění vhodnější k projednání věci, a v případě, že je to v zájmu dítěte, přerušit řízení a vyzvat strany, aby podaly návrh u soudu tohoto jiného členského státu nebo požádat soud jiného členského státu, aby převzal příslušnost. Pojem zvláštního vztahu dítěte k členskému státu je definován v článku 15 předmětného Nařízení.

Uznávání rozhodnutí a výkon rozhodnutí ve věci péče o nezletilé

Potřebuje-li rodič uplatnit svá práva vyplývací pro něj z rozsudku ve věci rodičovské zodpovědnosti v jiném členském státě, tedy aby bylo v jiném členském státě rozhodnutí vykonáno, musí být toto rozhodnutí nejprve jiným členským státem uznáno.

Rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení, postačí tedy zahájit běžné řízení o uznání a výkon rozhodnutí.

Kterákoliv zúčastněná strana může požádat, aby rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti vydané soudem členského státu bylo nebo nebylo uznáno a prohlášeno za vykonatelné v jiném členském státě („doložka vykonatelnosti“).Žádost se podává u příslušného soudu v členském státě, ve kterém se o uznání a výkon žádá.

Rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.

Z obecného pravidla o nutnosti označit rozhodnutí doložkou vykonatelnosti existují dvě výjimky, kdy Nařízení Rady od výše uvedeného postupu upouští, a kdy bude rozhodnutí uznáno a bude vykonatelné v jiných členských státech bez jakéhokoliv řízení. Tyto výjimky se týkají práva na styk s dítětem a navrácení dítěte po únosu (viz. níže).

Existují však i důvody pro neuznání rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti a tyto jsou k nalezení v článku 23 předmětného Nařízení Rady.

Výkon rozhodnutí o výkonu rodičovské zodpovědnosti, je nařízen v jiném členském státě, byla-li tam tato rozhodnutí na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášena za vykonatelná. Místní příslušnost se určuje podle místa obvyklého bydliště osoby, vůči které je výkon rozhodnutí navrhován, nebo podle místa obvyklého bydliště kteréhokoli dítěte, na něž se návrh vztahuje.

Právo na styk s dítětem, přiznané vykonatelným rozhodnutím vydaným v jednom členském státě se uznává a je vykonatelné v jiném členském státě bez nutnosti prohlášení vykonatelnosti a bez možnosti námitky proti uznání rozhodnutí, pokud bylo rozhodnutí osvědčeno v členském státě. Původní soudce vystaví osvědčení za splnění podmínek obsažených v článku 41 předmětného nařízení.

Uzavřou– li rodiče dohodu o péči o děti, pak je důležité vědět, že veřejné listiny přijaté a vykonatelné v jednom členském státě a dohody stran vykonatelné v členském státě původu jsou uznávány a prohlašovány za vykonatelné za stejných podmínek jako rozhodnutí.

Vykonávací řízení se řídí právem členského státu výkonu.

Rozhodné právo ve věci péče o nezletilé

Vzhledem k tomu, že předmětné Nařízení Rady neupravuje otázku dle jakého práva se bude řízení o rodičovské zodpovědnosti řídit, je nutné pro řízení na území České republiky použít české kolizní normy. Dle § 24 Zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním se vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, řídí právem státu, jehož příslušníkem je dítě. Žije-li dítě v České republice, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte.

Autorkou tohoto článku je JUDr. Anna van der Weerden