Vymáhání výživného ze zahraničí
Vzhledem k tomu, že v naší praxi se často setkáváme s případy tzv. „mezinárodních rodinných sporů“, kdy se mj. jeden z rodičů domáhá platby výživného pro nezletilé děti po rodiči (povinném), který žije v zahraničí, dovolujeme si Vás informovat o možnostech vymožení těchto plateb.
Výživné ze zahraničí
Nutnými předpoklady pro vymáhání výživného ze zahraničí je splnění následujících podmínek:
existence rozhodnutí příslušného orgánu, tedy soudu, které je pravomocné a vykonatelné;
faktická a aktivní spolupráce ze strany zahraničního orgánu, který by měl poskytovat pomoc (viz. níže);
informace o pobytu povinného (tzn. ve kterém státě se bude pohledávka uplatňovat, zde je nutné upozornit, že mnohé státy centrální evidenci obyvatel nevedou);
informace o majetku a poměrech povinného, což urychlí řízení;
existence dluhu na výživném (výživné nelze vymáhat, pokud doposud neexistuje dluh, zde je nutné upozornit, že některé státy odmítají poskytnout pomoc při zanedbatelných pohledávkách).
Postup při vymáhání výživného ze zahraničí
V prvé řadě je nutné zjistit, zda pro daný stát existuje mezinárodní úprava, jíž bude ČR a daný stát vázán, a na jejímž základě by bylo možno žádat o uznání a výkon rozhodnutí týkajícího se přiznaného výživného.
V případě, že taková úprava neexistuje, je nezbytné obrátit se na cizozemský soud přímo a tento požádat o uznání a výkon podle tamějšího práva.
New Yorská Úmluva – Úmluva OSN o vymáhání výživného v cizině
Možnosti vymáhání výživného upravuje zejména New Yorská Úmluva – Úmluva OSN o vymáhání výživného v cizině ze dne 20.06.1956, která upravuje vytvoření tzv. přijímajících a odesílajících orgánů a blíže specifikuje formální náležitosti předávaných dokladů a obecně činnost přijímajících a odesílajících orgánů, její užití je však z důvodu absence regulace vzájemného uznávání titulů týkajících se výživného kombinovat také s jinými právními nástroji, kterými jsou Úmluva o uznávání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem ze dne 15.04.1958 a Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti ze dne 02.10.1973, v daných případech je nicméně nutné zkoumat, zda lze předmětné úmluvy aplikovat na rodiče, žijícího na území jiného státu, a to dle seznamu smluvních států předmětných úmluv.
Dvoustranné dohody
V případě, kdy nelze výše uvedené úmluvy použít, je možno dále zjišťovat, zda neexistuje s daným státem alespoň dvoustranná dohoda týkající se vymáhání výživného, která by upravovala obecně právní pomoc, vč. otázek uznání a výkonu rozhodnutí, justiční spolupráce aj. Rozhodnutí týkající se přiznaného výživného je pak uznáváno za podmínek danou smlouvou stanovených a nemá zvláštní postavení vůči dalším rozhodnutím z civilních sporů.
Prohlášení reciprocity
Dalším možným nástrojem, v případě nemožnosti aplikace nástrojů výše uvedených je tzv. „prohlášení reciprocity – vzájemnosti“, kdy v tomto případě se jedná o poměrně neformální prohlášení státu vůči dalšímu státu o závazku uznávat rozhodnutí ve věcech výživného, nicméně bez dalších konkrétních podmínek.
Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností
V rámci Evropské Unie je možno aplikovat nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Nařízení zavádí devět standartizovaných formulářů, které mají usnadnit komunikaci mezi ústředními orgány a umožnit podávání návrhů a žádostí elektronicky. Nařízení je závazné pro všechny členské státy Evropské unie včetně Spojeného království.
Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí
V případě, že jsou splněny výše uvedené požadavky a existuje v rámci úmluv či nařízení mezi ČR a daným státem možnost domáhat se platby výživného, je nutno postupovat v rámci procesních předpisů stanovených těmito předpisy. Pomoci s vymáháním výživného pak může také Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně.
Autorkou tohoto článku je Mgr. Jarmila Škarpichová, advokátní koncipient
červen 2015