Promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích

Obecně k promlčení nároku

Náhrada nemajetkové újmy v penězích tvoří součást ochrany osobnosti, přičemž jak teorie, tak soudní praxe se shoduje, že samotný nárok na ochranu osobnosti promlčení nepodléhá. Na druhou stranu však podléhá promlčení v obecné tříleté lhůtě nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích, jakožto obsah osobnostního práva fyzické osoby (viz. rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2008 sp. zn. 31 Cdo 3161/2008, dostupné z www.nsoud.cz). V oblasti medicínského práva bývá nezřídka striktní podřazení nároku na náhradu nemateriální újmy v penězích v případě neoprávněného zásahu jevem nežádoucím, výrazně oslabujícím práva poškozených. V nerovném vztahu lékař pacient (příbuzní pacienta) v praxi nikoliv ojediněle dochází k tomu, že mezi zásahem do práva na ochranu osobnosti a jeho faktickým projevem, případně informovaností poškozené osoby, uplyne delší časový úsek, (více jak 3 roky). Poškozená osoba nedisponuje odbornými znalostmi jako lékař. Vztah důvěry k profesionalitě zdravotnických pracovníků, který je při poskytování zdravotní péče mezi zúčastněnými vždy bezesporu vytvořen, a priory nezavdává pacientům (příbuzným) příčinu k nedůvěře a ověřování si zdravotních postupů a informací v průběhu léčby získaných.   Striktní odmítnutí nároku na náhradu nemateriální újmy v penězích pouhým odkazem na úspěšně uplatněnou námitku promlčení, ačkoliv základ nároku (neoprávněný zásah) by byl shledán po právu, se v případě těchto sporů jeví vůči poškozeným nespravedlivým přístupem k ochraně jejich práv.

Promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích v české judikatuře

Aktuálně se k podstatě výše uvedeného vyjádřil ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 2842/2010 ze dne 25.5.2011 také Ústavní soud (dostupné z www.concourt.cz).

„Námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, ale mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, vůči němuž by zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Zásada souladu práv, resp. jejich výkonu s dobrými mravy představuje významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti (ekvity).“
 

Dobré mravy při rozhodování o námitce promlčení nároku

V daném případě se stěžovatelka cestou podané žaloby domáhala náhrady nemajetkové újmy, když k neoprávněnému zásahu do práv stěžovatelky došlo v roce 1999. Žaloba byla podána v roce 2006 a než bylo ve věci pravomocně rozhodnuto, došlo vlivem výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ke sjednocení rozhodovací praxe ve vztahu k promlčitelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy.  Ne nepodstatnou k posuzování nespravedlivého přístupu obecných soudů k právům stěžovatelky pak Ústavní soud shledal právě otázku předvídatelnosti rozhodnutí obecných soudů a dobré víry stěžovatelky, že její právo promlčeno není.

V současné době již takováto situace  nemůže nastat, neboť otázka promlčení práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích je dána (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu výše). Aktuálním problémem však nadále zůstává problematika striktního posuzování uplatněné námitky promlčení a její konfrontace s výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu shora naznačených případů z medicínské praxe.

Je bezesporu, že daná problematika donutí obecné soudy opustit formalistický přístup v rozhodování a zvýší důraz na individuální posuzování jednotlivých případů při zvažování spravedlivého řešení věci v případě jinak formálně úspěšně vznesené námitky promlčení. Ústavní soud v základu dané problematiky vyjádřil směr úvah, který je u každého takovéhoto případu v současnosti již žádoucí.  Očekávaný vývoj soudní praxe, jakkoliv bude náročný, bude jen ku prospěchu ochrany práv slabší strany ve vztahu zdravotnický pracovník (zdravotnické zařízení) a pacient (příbuzný).
 

Autorkami tohoto článku jsou JUDr. Věra Neradová a  JUDr. Anna van der Weerden.

Listopad 2011

Kontaktní formulář