Rozvody „mezinárodních manželství“
Rozvod mezinárodních manželství na území EU
Na území EU se na případné rozvody vztahuje Nařízení Rady č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem. Nařízení vstoupilo v platnost 1.3.2005, neplatí však na území Dánska. Nařízení poskytuje odpověď na otázku, soud kterého členského státu EU je příslušný rozhodovat ve věci rozvodu. Nenabízí však odpověď na otázku, dle práva kterého státu bude takto příslušný soud rozhodovat. Příslušný soud určí rozhodné právo sám dle kolizních norem mezinárodního práva (v případě českého soudu je touto kolizní normou § 22 Zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.
Návrh na rozvod manželství může podat jeden z manželů (ten se stává navrhovatelem a druhý manžel pak odpůrcem) či jej mohou manželé podat společně.
Příslušnost soudu ve věci rozvodu dle Nařízení Rady 2201/2003
Příslušnými k rozhodování ve věci rozvodu budou soudy toho členského státu,
a) na jehož území
- mají manželé obvyklé bydliště, nebo
- měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo
- má odpůrce bydliště, nebo
- v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo
- má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo
- má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil";
b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi "domicilu" obou manželů.
Manžel, který a) má obvyklé bydliště na území některého členského státu nebo b) je státním příslušníkem některého členského státu nebo, v případě Spojeného království a Irska, má v některém z těchto států "domicil", může být v jiném členském státě žalován pouze podle dle výše uvedeného odstavce, jež představuje článek 3 daného nařízení a dále článků 4 (jež se týká protinávrhu) a 5 (jež se týká změny a rozluky na rozvod).
Pokud není výše uvedeným způsobem určen příslušný soud, určí se příslušnost v každém členském státě v souladu s právem tohoto státu. V České republice by takto byla určena příslušnost soudu dle § 88 Zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
Proti odpůrci, který nemá obvyklé bydliště na území některého členského státu a není ani státním příslušníkem některého členského státu nebo, v případě Spojeného království a Irska, nemá na území některého z těchto členských států "domicil", může kterýkoli státní příslušník některého členského státu, který má obvyklé bydliště na území jiného členského státu, využít stejně jako státní příslušník tohoto státu pravidla pro určení příslušnosti platná v tomto státě.
V případě, že je dle výše uvedených pravidel příslušným český soud, pak bude místně příslušný soud určen dle výše zmíněného § 88, tedy ten soud, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud žalovaného, a není-li ani takového soudu, obecný soud žalobce.
Definici obecného soudu nalezneme § 85 Zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
Rozhodné právo ve věci rozvodu
Druhou otázkou je dle jakého práva bude český soud rozhodovat. Odpověď na tuto otázku nalezneme v § 22 Zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.
(1) Zrušení manželství rozvodem se řídí právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem československým.
(2) Jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který by zrušení manželství rozvodem nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo alespoň jeden z nich žije v Československé socialistické republice delší dobu, použije se práva československého.
Delší dobou uvedenou v odstavci 2) je myšlena doba delší jednoho roku.
Závěrem bych pro úplnost dodala, že v případě, že je příslušný český soud a bude rozhodovat dle českého práva, pak hmotným práva, jež se na daný rozvod uplatní, bude § 23 až 29 zákona 94/1963 Sb, o rodině.
Příklady (příslušnosti českých soudů) ve věci rozvodu mezinárodního manželství
Jedna barevná odrážka představuje jeden důvod. Pouze jeden důvod postačí, aby bylo možné podat návrh na rozvod manželství u českého soudu.
Navrhovatel má české občanství a pobyt v ČR.
Odpůrce má české občanství a pobyt v jiném členském státě.
• z důvodu že obě strany jsou českými občany
» příslušným je český soud.
Navrhovatel má české občanství a pobyt v ČR.
Odpůrce má české občanství a pobyt mimo území EU.
• z důvodu že obě strany jsou českými občany
» příslušným je český soud .
Navrhovatel má české občanství a pobyt v ČR.
Odpůrce má jiné než české občanství a pobyt v jiném členském státě.
• pokud v ČR měli manželé poslední společné bydliště
» příslušným je český soud
• pokud má navrhovatel pobyt v ČR nejméně 6 měsíců před podáním návrhu
» příslušným je český soud
Navrhovatel má české občanství a pobyt v ČR.
Odpůrce má jiné než české občanství a pobyt mimo území EU.
• pokud v ČR měli manželé poslední společné bydliště
» příslušným je český soud
• pokud má navrhovatel pobyt v ČR nejméně 6 měsíců před podáním návrhu
» příslušným je český soud
Navrhovatel má jiné než české občanství a pobyt v ČR.
Odpůrce má české občanství a pobyt v ČR.
• pokud v ČR mají manželé obvyklé bydliště
» příslušným je český soud.
• pokud v ČR měli manželé poslední společné bydliště
» příslušným je český soud.
• dále z důvodu současného bydliště odpůrce v ČR
» příslušným je český soud.
• též pokud má navrhovatel pobyt v ČR nejméně 1 rok před podáním návrhu
» příslušným je český soud.
Navrhovatel má jiné než české občanství a pobyt v ČR.
Odpůrce má české občanství a pobyt v jiném členském státě EU.
• pokud v ČR měli manželé poslední společné bydliště
» příslušným je český soud.
• pokud má navrhovatel pobyt v ČR nejméně 1 rok před podáním návrhu
» příslušným je český soud.
Navrhovatel má jiné než české občanství a pobyt v ČR.
Odpůrce má české občanství a pobyt mimo území EU.
• pokud v ČR měli manželé poslední společné bydliště
» příslušným je český soud.
• pokud má navrhovatel pobyt v ČR nejméně 1 rok před podáním návrhu
» příslušným je český soud.
Navrhovatel má jiné než české občanství a pobyt v ČR.
Odpůrce má jiné než české občanství a pobyt v ČR.
» příslušným je český soud.
Autorkou tohoto článku je JUDr. Anna van der Weerden.
Leden 2012